Jak hledat zlato

V přednášce z roku 2016 popisuje Owen Cotton-Barratt z Oxfordské univerzity, jak mohou efektivní altruisté zlepšit svět, a používá k tomu příměr s hledáním zlata. Věnuje se řadě klíčových pojmů z oblasti efektivního altruismu, jako je rozdělení s těžkým chvostem, zákon klesajících výnosů nebo komparativní výhoda. Toto je zkrácená verze jejího přepisu.

Efektivní altruismus jako kopání zlata

Obr. č. 1: Kopání zlata

Hlavní příměr celého článku spočívá v tom, že si efektivní altruismus představíme jako těžbu zlata. Budu na tomto přirovnání ilustrovat několik myšlenek. Zlato v tomhle případě představuje cokoli, na čem nám opravdu záleží. Můžete například usilovat o to, aby lidé byli šťastnější a vzdělanější, snažit se předcházet velkému utrpení nebo zvyšovat pravděpodobnost, že lidstvo vzlétne ke hvězdám. Při pohledu na slovo „zlato“ se zkuste na chvilku zamyslet, na čem záleží vám (nemusí jít o jednu konkrétní věc), a místo zlata si představte právě to.

Obr. č. 2: Viktor Ždanov

Na obrázku č. 2 je fotografie Viktora Ždanova, o kterém jsem se dozvěděl z knihy Willa MacAskilla Dobré úmysly nestačí 1. Šlo o ukrajinského biologa, který měl zásadní podíl na vzniku programu vymýcení pravých neštovic. A tak mu nejspíš vděčíme za to, že nebyly ohroženy desítky milionů životů.

Něčeho takového pochopitelně nedosáhneme všichni. Na podobných příkladech ale vidíme, že někteří lidé vykopou mnohem víc zlata – tedy toho, čeho si altruisticky ceníme – než jiní. Je to dobrý důvod, abychom si kladli otázky jako například:

Jak to, že se některým lidem naskýtají lepší příležitosti než jiným? Co dělat, abychom takové příležitosti objevili také?

Obr. č. 3: Metody hledání zlata

Někteří lidé hovoří o tom, kde zlato je, a zabývají se mapami k jeho nalezení. Tomu já se v tomhle článku věnovat nebudu. Nebudu se vám snažit říct, kde se podle mě zlato nachází, ale zaměřím se na nástroje a techniky usnadňující jeho hledání.

Pro začátek bych rád vysvětlil, proč vůbec hovořím metaforicky. To, na čem nám záleží, je zásadní, složité a hodnotné, proč se to tedy snažím přirovnávat k pouhému zlatu? Důvodem je, že chci v tomhle článku popsat, jaké lze používat techniky, nástroje a postupy. Složité hodnoty by od toho jen odváděly pozornost. Způsoby, jak hodnotné věci najít a získat je, se ale neliší, ať už si ceníme čehokoli. Myslím, že představit si místo nich něco jednoduchého pomáhá nenechat se svést k diskusi o tom, co vůbec hodnotné je.

Zlata není všude stejně

Obr. č. 4: Zlato je rozloženo nerovnoměrně

Jako první chci ilustrovat, že naše zlato – podobně jako to skutečné – je po světě rozprostřeno dost nerovnoměrně. Mnohde není skoro žádné a na pár místech je rozsáhlá zlatá žíla hluboko do země. Z toho vyplývá řada věcí. Jedna z nich je, že bychom velmi rádi našli právě tato ložiska.

Rozdělení s těžkým chvostem

Obr. č. 5: Rozdělení bez těžkého chvostu

Další důsledek se týká získávání vzorků. Když mě například zajímá, jak bývají lidé vysocí, docela dobrý postup je jich pět změřit a spočítat jejich průměrnou výšku. Když chci ale zjistit, kolik je na světě průměrně zlata, zvolit pět náhodných míst a změřit množství zlata tam zas tak vhodné není. Je celkem pravděpodobné, že se trefím do pěti míst, kde není žádné, a tak jeho množství výrazně podhodnotím. Nebo se stane, že na jednom z nich bude zlata spousta, a já propadnu zavádějícímu dojmu, že ho je na světě hodně.

Obr. č. 6: Rozdělení bez těžkého chvostu a s ním

O této statistické vlastnosti nějakého jevu se často říká, že jeho rozdělení má těžký chvost. Na obrázku vlevo vidíme rozdělení, které těžký chvost nemá. Odpovídá situaci, kdy je na různých místech zlata různé množství, ale nikde ho není výrazně více nebo méně, než je běžné.

Na pravé straně je naopak rozdělení s těžkým chvostem. Vypadá podobně jako to nalevo, má však dlouhý chvost sahající k velkým hodnotám množství zlata, jejichž pravděpodobnosti neklesají příliš rychle. Z toho vyplývají různé důsledky.

Obr. č. 7: Rozdělení s těžkým chvostem

Jiný pohled na tato rozdělení nabízí obrázek č. 7. Tady jsem jednotlivá místa seřadil podle toho, kolik zlata se na nich nachází, vzestupně zleva doprava. Na vodorovné ose jsou percentily a na svislé množství zlata. Vybarvená plocha pod grafy v tomto případě odpovídá celkovému množství zlata. Vlevo, v případě rozdělení, které nemá těžký chvost, vidíme, že zlato je na různých místech rozloženo rovnoměrně. Kdybychom ho chtěli většinu získat, museli bychom kopat na co nejvíce místech.

Tak by se dala znázornit třeba solární elektřina. Na některá místa dopadá víc slunečního svitu než na jiná, ale kolik elektřiny vygenerujete, závisí spíš na celkovém množství solárních panelů než na tom, kam přesně je umístíte.

Na grafu vpravo pak vidíme rozdělení s velkou plochou ve špičce na pravé straně. To znamená, že mnoho zlata – tedy toho, na čem nám záleží – je na nejvyšších percentilech rozdělení. Tam je ho mimořádné množství.

Nejsem geolog a o zlatě toho moc nevím, ale představuji si, že skutečné zlato je rozloženo jako na grafu s těžkým chvostem vpravo. Můžeme si položit otázku, jestli něco podobného platí i pro příležitosti konat na světě dobro. Existují pro to argumenty.

Jevy s těžkým chvostem ve skutečném světě

Obr. č. 8: Jevy s těžkým chvostem ve skutečném světě

Když se podíváme na svět v celé jeho složitosti, zjistíme, že případy rozdělení s těžkým chvostem jsou poměrně časté. V určitých situacích se dají některé typy rozdělení teoreticky očekávat. A empiricky zaznamenáme těžký chvost například v případě rozložení příjmů na světě. [Obr. č. 8]

Mnoho věcí tuto vlastnost pochopitelně nemá. S rostoucí složitostí systémů, kde probíhá mnoho interakcí, však stoupá i míra, v jaké se tento jev vyskytuje. A platí to i pro snahy zlepšovat svět.

Různé důvody mě vedou k názoru, že se s tímto jevem setkáme i přímo u konkrétních možností konání dobra.

Jedním z těchto důvodů jsou zkrátka přesvědčivé argumenty. Pokud bych chtěl, aby lidé přestali trpět hladem – což si přeji – můžu si položit otázku: Měl bych se věnovat přímo boji s hladomorem a snažit se poskytnout jídlo lidem, kteří dnes hladoví, nebo se orientovat víc do budoucnosti? Podle některých názorů, které osobně považuji za přesvědčivé, může být efektivnější se věnovat výzkumu a bádat, jak zajistit potravu pro velké množství lidí pro případ, že se zhroutí zemědělství. Jde o extrémní příklad a obvykle takto neuvažujeme. Pokud ale chci zkrátka zajistit pro lidi potravu, některé způsoby se jeví výrazně efektivnější než jiné.

Těžký chvost u příležitostí ke konání dobra

Obr. č. 9: Jevy s těžkým chvostem u příležitostí ke konání dobra

Tato data z projektu Disease control Priorities 2 [Obr. č. 9] slouží k odhadu nákladové efektivity mnoha různých zdravotních opatření v rozvíjejícím se světě. Osa x využívá logaritmickou stupnici, takže opatření byla seskupena do kategorií a každý sloupec znázorňuje v průměru desetkrát vyšší efektivitu než ten na levé straně od něj. To znamená, že opatření ve sloupci úplně napravo jsou přibližně 10 000krát efektivnější než ta ve sloupci úplně nalevo. Jde o jednu konkrétní oblast světové zdravotní péče, kde se nám podařilo získat dostatek dat na to, abychom mohli takové odhady provádět. Vidíme, že rozsah možné nákladové efektivity je opravdu velký.

Vyplývá z toho, že když chceme získat zlato, měli bychom se snažit hledat ložiska, kde ho je velké množství. To může vést k překvapivým zjištěním. Nemusí nás pak moc nadchnout, když zjistíme, že je něco na 90. percentilu. Dokud jsme o tom nic nevěděli, mohlo to být na kterémkoli místě grafu. Pokud se ale většina hodnoty nachází na 99. percentilu a my zjistíme, že něco je na 90., jde sice o užitečnou informaci, budeme však o dané věci mít horší mínění. To nastává v případě poměrně extrémního rozdělení a je zajímavé sledovat, jak k těmto neintuitivním jevům u rozdělení s těžkým chvostem může docházet.

Plyne z toho také, že kvůli problému se vzorkováním naivní empirismus („prostě uděláme spoustu věcí a uvidíme, co dopadne nejlépe“) nestačí. Abychom zjistili, jak efektivní něco skutečně je, není totiž možné získat dostatek vzorků a dostatečně změřit výsledky.

Když chceme co nejvíc zlata…

Obr. č. 10: Co nejvíc zlata…

Když chceme získat co nejvíc zlata, musíme jít tam, kde je ho hodně. Potřebujeme také vhodné nástroje k jeho těžbě a skvělé pracovníky, kteří tyto nástroje budou používat. Tuto analogii můžeme využít i pro příležitosti ke konání dobra. Efektivitu oblasti nebo aktivity, které se věnujeme, jde přibližně měřit. Efektivitu opatření, která v nějaké oblasti zavádíme, abychom vytvořili hodnotu, můžeme srovnat s jinými opatřeními v této oblasti. A zrovna tak lze efektivitu pracovníků nebo organizace, která opatření provádí, porovnávat s tím, jak by je provedli jiní pracovníci.

Hodnota je zhruba násobkem parametrů

Obr. č. 11: Hodnota je zhruba násobkem parametrů

Když tedy máme tyto různé parametry, je pak celková hodnota práce jejich násobkem. Na obrázku č. 11 je to znázorněno jako objem – a ten potřebujeme co největší. To znamená, že všechny parametry musí fungovat slušně, nebo alespoň žádný z nich nesmí být úplně špatný. Může z toho také plynout, že když se provádí skvělé opatření ve vhodné oblasti, ale pracuje na něm slabý tým, je někdy lepší ho nepodpořit a usilovat o to, aby tuto práci dělal někdo jiný. Nebo ten tým můžeme naopak něčím výrazně zkvalitnit. Podobně nemá smysl podporovat skvělý tým, pokud se věnuje něčemu, co se nezdá důležité.

Další články v příručce:

Poznámky

  1. Česky vydalo Argo v 2021 jako Dobré úmysly nestačí: Jak smysluplně pomáhat díky efektivnímu altruismu↩