Prevence katastrofálních pandemií - Efektivní altruismus Česko

Původně vyšlo jako Preventing catastrophic pandemics na 80 000 Hours · Autoři Cody Fenwick a tým 80,000 Hours · Původně publikováno v dubnu 2020, aktualizováno v lednu 2025.

Mezi nejvíce smrtící události v dějinách patří pandemie. Covid-19 ukázal, že jsou hrozbou i dnes, a budoucí nákazy by mohly mít smrtnost mnohem větší.

V důsledku technologického rozvoje nám ve skutečnosti hrozí horší biologické katastrofy než kdy dřív.

Pravděpodobnost katastrofální pandemie natolik závažné, že by ochromila civilizaci a ohrozila budoucnost lidstva, se zdá nepříjemně vysoká. Podle nás patří toto riziko mezi nejnaléhavější problémy světa.

Existuje zároveň řada praktických možností, jak biologická existenční rizika (GCBRs) snižovat. Jsme tudíž toho názoru, že jejich zmírňování je v současnosti jedním z nejslibnějších způsobů, jak chránit budoucnost lidstva.

Proč své profesní směřování věnovat prevenci vážných pandemií?

Při covidu-19 vyšlo jasně najevo, že jsme vůči světovým pandemiím zranitelní, a ukázaly se slabiny naší schopnosti reagovat. Přes pokroky v medicíně a hygieně bylo celosvětově zaznamenáno přibližně 7 milionů úmrtí a podle mnohých odhadů bylo obětí mnohem více.

Události jako morová rána ve 14. století a španělská chřipka svědčí o tom, že pandemie mohou pro lidstvo patřit mezi nejničivější katastrofy. Padají jim za oběť desítky milionů lidí, tedy znatelná procenta populace.

Představa možného dopadu patogenu nakažlivějšího a smrtnějšího, než s jakými jsme se doposud setkali, je děsivá.

V principu by se takový patogen bohužel objevit mohl, zejména s ohledem na pokroky v biotechnologiích. Vědci a vědkyně dokáží navrhnout a vytvořit biologické činitele snáze a přesněji než dříve. (Podrobnosti níže.) Vytvoření patogenu, který by mohl ohrozit celé lidstvo, bude s pokrokem v tomto oboru možná čím dál snazší.

Státy nebo zločinci, kteří by k takovým patogenům měli přístup, by je mohli použít jako zbraň nebo tím vyhrožovat, aby získali výhody.

Při bezpečnostní chybě by také nebezpečné patogeny vytvořené k vědeckým účelům mohly omylem uniknout z laboratoře.

Jak vysvětlíme níže, obě situace by mohly vést ke katastrofální „uměle vytvořené pandemii“, která by podle nás mohla lidstvo ohrozit ještě více než pandemie vzniklé přirozeně.

Snaha využít nákazu jako zbraň naštěstí není příliš rozšířená, a ti, kdo by takový útok vykonat chtěli, by možná neusilovali o vytvoření nejškodlivějšího možného patogenu. Úhrnná možnost nehody, bezohlednosti, zoufalství a výjimečné krutosti však znamená, že pravděpodobnost vypuštění patogenu, který by zabil vysoké procento populace, je znepokojivě vysoká. Riziko by bylo zvlášť vysoké při konfliktu velmocí.

Může ale uměle vytvořená pandemie představovat hrozbu, že lidstvo vyhyne?

Názory se z dobrých důvodů různí. V minulosti se společnosti vzpamatovaly z pandemií, které vyhladily až 50 % obyvatelstva, možná i více.

Jsme ale toho názoru, že v tomto století by pandemie mohly patřit mezi největší zdroje existenčního rizika. Zdá se, že biologie brzy pokročí natolik, že bude možné vyvolat pandemie, které by mohly vyhubit více než 50 % populace – a to ne jen na určitém místě, ale celosvětově. Není vyloučeno, že budou natolik závažné, aby způsobily vyhynutí lidstva nebo přinejmenším škody, ze kterých se civilizace už nevzpamatuje.

Zdá se tedy, že je velmi důležité snižovat rizika biologických katastrof budováním pojistek proti jejich vypuknutí a přípravou na zmírňování jejich nejhorších dopadů.

Není zřejmě obvyklé, že by se lidé v širším odvětví biologické ochrany a připravenosti na pandemie věnovali přímo snižování katastrofických rizik a uměle vytvořených pandemií. Na projekty zmírňující rizika biologické katastrofy také připadá relativně malé procento prostředků určených na zdravotní bezpečnost.

Škody z biologických katastrof podle nás se vzrůstající závažností stoupají nelineárně, protože se zvyšuje možnost, že událost přispěje k existenčnímu riziku. Vyplývá z toho, že především projektům zaměřeným na prevenci nejzávažnějších scénářů by se mělo dostávat více prostředků a pozornosti než v současnosti.

Ve zbytku tohoto oddílu se budeme zabývat srovnáním rizik přirozených a uměle vytvořených pandemií. Později se zaměříme na to, jakým činnostem se lze a je třeba pro snížení těchto rizik věnovat.

Vytvořili jsme také přehled profesí v oblasti výzkumu biologických rizik, strategií a politiky. Najdete tu konkrétnější informace o činnostech s velkým dopadem, kterými se lze zabývat, a rady, jak se do oboru dostat.

Přirozené pandemie svědčí o ničivosti biologických hrozeb

Čtyři nejhorší pandemie známých dějin byly tyto:

Justiniánský mor (541–542 n. l.) pravděpodobně propukl v Asii a rozšířil se do Byzantské říše a Středomoří. První vlna měla nejspíš na svědomí kolem 6 milionů životů (asi ~ 3 % světové populace) a přispěla ke zvrácení byzantských územních zisků.
Černá smrt („první morová rána“) (1335–1355) zahubila podle odhadů 20–75 milionů lidí (asi 10 % obyvatelstva planety) a pravděpodobně měla dalekosáhlé důsledky pro průběh evropských dějin.
Kolumbovská výměna (16. stol.) byl sled pandemií, nejspíš včetně pravých neštovic a paratyfu, zavlečených evropskými kolonisty do Ameriky, kde pak devastovaly místní obyvatelstvo. Nejspíš hrály roli ve vymření přibližně 80 % původního obyvatelstva Mexika v 16. století. Mezi dalšími obyvateli v obou Amerikách měly na svědomí devastaci ještě většího procenta místních společností. V některých společnostech na tyto nemoci zahynulo až 98 % obyvatel.
Španělská chřipka (1918) se rozšířila téměř po celém světě a vyžádala si 50–100 milionů životů (2,5 až 5 % světové populace). Měla možná ještě více obětí než první nebo druhá světová válka.

Tyto historické pandemie ukazují, jak ničivé mohou biologické hrozby být a že samy o sobě představují riziko, které má smysl zmírňovat. Vidíme na nich také, že mimořádně ničivá pandemie může zapříčinit klíčové prvky světové katastrofy, mezi které patří vysoká procentní úmrtnost a kolaps civilizace.

Přes tyto hrůzy minulosti se ale s ohledem na to, co o událostech přírodní historie víme, zdá nepravděpodobné, že by přírodní pandemie mohla být natolik závažná, aby sama v blízké budoucnosti způsobila vyhynutí celého lidstva.

Jak uvádí filozof Toby Ord v kapitole o přírodních rizicích v knize Nad propastí ¹, z dějin vyplývá, že základní riziko vyhynutí pro lidstvo – pravděpodobnost, že nepřečká běžné situace – v důsledku přírodních příčin v příštích zhruba sto letech je velmi nízké.

Pokud by totiž základní riziko bylo přibližně 10 % za století, znamenalo by to, že po přibližně 200 tisíc let existence lidstva jsme měli dost štěstí. Mnohem méně překvapivé by to, že existujeme, bylo, kdyby toto riziko bylo kolem 0,001 % za století.

Žádná z nejhorších známých nákaz v dějinách nestačila k rozvrácení civilizace na celém světě natolik, že by to ohrozilo budoucnost našeho druhu. A obecně platí, že vyhynutí druhů následkem působení patogenů je v přírodě velmi vzácné.

Má riziko v důsledku přírodní pandemie klesající, nebo stoupající tendenci?

Ohrožují nás přírodní pandemie méně než dříve, nebo nás naopak pokrok lidské společnosti vystavuje riziku více?

Kvalitní data se hledají těžko. Zátěž na lidskou společnost v podobě infekčních nemocí má obecně klesající tendenci, to nám ale neříká mnoho o tom, jestli se nezhoršují zřídkavé výskyty masových pandemií.

Čistě teoreticky existuje mnoho důvodů pro pokles rizika. Například:

Máme lepší hygienu než v minulosti a nejspíš se bude zlepšovat dále.
Dokážeme vyrobit účinné očkovací látky a léky.
Lépe rozumíme přenosu chorob, infekcím a jejich působení na organismus.
Lidská populace je celkově zdravější.

Na druhou stranu:

Mezinárodní obchod a letecká doprava umožňují, aby se nemoci šířily rychleji a dále. Létání například zřejmě významně napomáhalo mezinárodnímu šíření covidu-19. V minulosti byla ohniska nákaz kvůli náročnosti cestování do vzdálených míst nejspíš lokálnější.
Kvůli změně klimatu se může zvýšit pravděpodobnost zoonotických onemocnění.
Větší hustota obyvatel může zvýšit pravděpodobnost rychlého šíření chorob.
Z mnohem větších populací domácích zvířat by se mohla přenášet onemocnění na lidi.

A nejspíš existují i další významné skutečnosti. Podle našeho odhadu frekvence přírodních pandemií vzrůstá, průměrně jsou ale méně závažné. Odhadujeme také, že druhý faktor je významnější než ten první, takže ve výsledku se celkové nebezpečí snižuje. Mnoho otázek ale zůstává nezodpovězených.

Uměle vytvořené patogeny by mohly být ještě nebezpečnější

Přestože však rizika představovaná přírodními pandemiemi klesají, rizika uměle vytvořených patogenů jsou téměř jistě na vzestupu.

Kvůli technologickému pokroku je totiž čím dál více možné vytvářet nebezpečné viry a infekční činitele. Nehoda nebo zneužití této technologie představuje věrohodné riziko celosvětové katastrofy, která by mohla ohrozit budoucnost lidstva.

Jedním z možných scénářů je, že by nějaký zločinec chtěl znovu vyvolat katastrofální historické pandemie.

Zcela uměle byly znovu vytvořeny viry dětské obrny, španělské chřipky a nedávno také koňských neštovic (což je blízký příbuzný pravých neštovic). Genetické sekvence všech těchto patogenů jsou veřejně dostupné a pokrok v biotechnologii a její rostoucí rozšířenost skýtá děsivé možnosti.

Kromě obnovení historických chorob by mohla pokročilá biotechnologie vést také k tomu, že někdo vytvoří patogen nebezpečnější než ty, které v minulosti vznikly přirozeně.

Při vývoji virů neprobíhá jejich přirozený výběr tak, aby byly co nejničivější a nejvíce smrtící. Pokud by ale někdo chtěl ubližovat záměrně, mohl by zkombinovat ty nejhorší aspekty virů tak, jak by k tomu v přírodě velmi pravděpodobně nedošlo.

Sekvenování, úprava a syntéza DNA je dnes možná a čím dál snazší. Přibližujeme se tomu, že budeme schopni vytvářet biologické činitele podobně, jako navrhujeme a vyrábíme počítače nebo jiné produkty (ačkoli nelze říct, kdy k tomu dojde). To by lidem mohlo umožnit vytvářet patogeny smrtnější, snáze přenosné nebo možná s úplně novými vlastnostmi. (Více zde.)

Vědci a vědkyně zjišťují, co způsobuje vyšší nebo nižší smrtnost a nakažlivost patogenů, což umožňuje snáze předcházet propuknutí epidemií a zmírňovat je.

Zároveň to ale znamená, že informace k výrobě nebezpečnějších patogenů jsou čím dál dostupnější.

Všechny tyto technologie mají kromě rizik také možná medicínská využití. Virové inženýrství se například využívá v genové terapii a u vakcín (včetně některých proti covidu-19).

Znalost manipulace s viry, která umožňuje vyrábět lepší vakcíny nebo léky, lze ovšem zneužít ke „zlepšování“ biologických zbraní. Správné nakládání s těmito poznatky vyžaduje velkou obezřetnost.

Náznaky těchto nebezpečí lze nalézt ve vědecké literatuře. Experimenty na chřipce při výzkumu zisku funkce ukázaly, že umělým výběrem lze vytvořit patogeny s vlastnostmi, které zvyšují jejich nebezpečnost.

A vědecká obec ještě nezavedla dostatečně přísná pravidla, která by odrazovala od neomezeného sdílení nebezpečných objevů – jako například jak zvýšit smrtnost virů – a předcházela mu. Proto zájemce o tento obor upozorňujeme, že biologická bezpečnost zahrnuje informační rizika. Je důležité, aby lidé, kteří s nimi pracují, byli prozíraví.

Vědci a vědkyně mohou v laboratoři učinit nebezpečné objevy nezáměrně. Při výzkumu vakcíny lze například odhalit mutace viru, které vedou k větší nakažlivosti choroby. A v jiných oblastech biologie, jako je například výzkum enzymů, vidíme, jak může naše pokročilá technologie dát vzniknout novým, možná nebezpečným schopnostem, které se v přírodě nikdy nevyskytly.

Ve světě s mnoha „neznámými neznámými“ možná objevíme mnoho nových nebezpečí.

Ačkoli tedy vývoj vědy přináší velké pokroky, otevírá také zločincům možnost záměrného vytváření nových nebo modifikovaných patogenů. Přestože se převážná většina vědecké obce snaží lidstvu prospět, mnohem menší skupina může prostřednictvím těchto poznatků napáchat velké škody.

Pokud by někdo měl dostatečnou motivaci, zdroje a technické dovednosti, je těžké si domyslet, jak katastrofální umělou pandemii by jednou mohl způsobit. S pokrokem technologií budou nástroje k vyvolání biologické katastrofy čím dál dostupnější a práh pro dosažení hrozivých výsledků se může stále snižovat – což bude zvyšovat riziko velkého útoku. K riziku může přispět zejména pokrok AI.

Hrozbu představuje zneužití i nehoda

Rizika uměle vytvořené pandemie můžeme rozdělit na omyl a zneužití – stručně řečeno si lze na jedné straně představit nepodařený vědecký experiment a na druhé bioteroristický útok.

Historie nehod a úniků z laboratoří, kvůli kterým byli lidé vystaveni nebezpečným patogenům, nahání husí kůži:

V roce 1977 se objevil neobvyklý kmen chřipky, která se neúměrně projevovala u mladých lidí. Zjistilo se, že geneticky pochází z kmene, jehož vývoj se zastavil v roce 1950. To naznačovalo laboratorní původ z nepovedeného testu vakcíny.
V roce 1978 vedl únik viru z laboratoře ve Velké Británii k poslednímu úmrtí na pravé neštovice.
V roce 1979 unikly z laboratoře v Sovětském svazu, kde se nejspíš vyráběly biologické zbraně, spóry anthraxu. Choroba se šířila městem, napadala obyvatele i zvířata a vyžádala si asi 60 obětí. Přestože se událost zprvu tutlala, ruský prezident Boris Jelcin později přiznal, že infekce omylem unikla vzduchem z vojenské laboratoře.
V roce 2014 byly desítky pracovníků Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí v USA potenciálně vystaveny živému anthraxu, když vzorky, které měly být neaktivní, nebyly usmrceny dostatečně a byly rozeslány do laboratoří nižších úrovní, kde se ne vždy používalo vhodné ochranné vybavení.
Nevíme přesně, jak často k takovým událostem dochází, protože nejsou důsledně zaznamenávány. A v mnoha dalších případech možná chybělo málo.

V minulosti také došlo k mnoha teroristickým útokům a vývoji zbraní hromadného ničení ze strany států. Mezi bioteroristické a biologické útoky patří například tyto:

V roce 1763 dala britská armáda v pevnosti Fort Pitt pokrývky z ošetřovny, kde se léčily neštovice, místním indiánským kmenům, aby tak chorobu rozšířila a obyvatele oslabila. Není jisté, zda to mělo kýžený účinek, ale mnohé kmeny byly neštovicemi zpustošeny.
Japonská jednotka 731 během 2. světové války páchala v Číně děsivé pokusy na lidech a vedla biologickou válku. Pozabíjela tisíce lidí a možná i mnohem více anthraxem, cholerou a morem. Podrobnosti vyšly najevo až později.
V 60. a 70. letech probíhal v Jižní Africe tajný vládní program na vývoj chemických a biologických zbraní známý jako Project Coast. Jeho cílem bylo vyvinout biologické a chemické činitele namířené proti konkrétním etnickým skupinám a politickým oponentům. Součástí byl také vývoj látek působících neplodnost.
Stoupenci hnutí Bhagvána Radžníše infikovali v roce 1984 salátové bary v oregonských restauracích salmonelou, kterou se tak nakazilo více než 750 osob. Důvodem byla snaha ovlivnit nadcházející volby.
V roce 2001 krátce po útocích z 11. září byly v USA poštou rozeslány spóry antraxu do několika zpravodajských médií a dvěma senátorům. Nakazilo se 22 osob a pět zemřelo.

Měli bychom se tedy víc bát nehod, nebo bioterorismu? Těžko říct. Není k tomu k dispozici dostatek údajů a argumenty existují pro obojí.

Může se zdát, že znepokojivější je záměrné šíření smrtícího patogenu. Jak jsme uvedli, nejhorší pandemie by pravděpodobně byly spíše záměrně vytvořené než důsledek omylu. Navíc existují způsoby, jak škodlivost infekce snížit nebo zvýšit, a nezáměrný únik by pravděpodobně nebyl optimalizovaný tak, aby uškodil co nejvíc.

Naopak lze říct, že mnohem více lidí to myslí dobře a nechtějí prostřednictvím biotechnologie světu ubližovat, nýbrž prospět. Aktivity s cílem omezit státní programy na vývoj biologických zbraní zároveň nejspíš snižují počet možných útočníků. Zdá se tudíž pravděpodobné, že k tragické nehodě se naskýtá víc příležitostí než k masovému zločinnému biologickému útoku.

Tyto argumenty jsou podle našeho odhadu v souhrnu těmi nejvýznamnějšími faktory. Máme tedy za to, že záměrné zneužití je nebezpečnější než náhodný únik, ačkoli je rozhodně třeba bránit obojímu.

Tento obrázek jsme si vypůjčili z přednášky Claire Zabel o biologické bezpečnosti.

Celkově se toto riziko jeví jako významné

Setkali jsme se s různými odhady rizika biologické existenční katastrofy včetně možnosti uměle vytvořené pandemie. Asi nejlepší odhady padly ve forecasterském turnaji Existential Risk Persuasion Tournament (XPT).

Projekt spočíval v tom, že skupiny odborníků a odbornic z oboru a zkušených forecasterů a forecasterek měly odhadovat pravděpodobnost extrémních událostí. Mediánové odhady pravděpodobnosti biologických rizik uváděné forecastery a odborníky vypadaly následovně:

Katastrofa (událost, která způsobí vyhynutí 10 % lidské populace nebo více) do roku 2100: ~1–3 %
Událost, která způsobí vyhynutí lidstva: 1 : 50 000 až 1 : 100
Geneticky vytvořený patogen vyhubí do roku 2100 více než 1 % populace: 4–10 %
Poznámka: forecasteři obvykle udávali nižší odhady rizik než odborníci z oboru.

Přestože jde o nejlepší údaje, se kterými jsme se setkali, lze k nim mít spoustu výhrad. Hlavní tři jsou tyto:

Existuje málo důkazů o tom, že by něčí dlouhodobé prognózy mohly být přesné. Úspěšnost minulých prognóz se hodnotí podle otázek, které se vyřeší během měsíců nebo let, nikoli desetiletí.
Odhady se mezi jednotlivými skupinami i v rámci nich velmi lišily – účastníci udávali čísla rozdílná mnohonásobně nebo i o řády.
Byli vybráni odborníci, kteří se rizikům katastrofy již věnují – odhad extrémních rizik udaný typickým odborníkem v některých odvětvích hygieny by mohl být obecně nižší.

Těžko s jistotou říct, jak tyto různé odhady a argumenty posuzovat, a považujeme za pochopitelné, že lidé docházejí různým závěrům.

S ohledem na to, jak závažná by katastrofální pandemie byla, že možná ničivá síla uměle vyvolané pandemie se zdá skoro neomezená a že opatření na její zmírňování jsou široce prospěšná, jsme ale toho názoru, že by se tomuto problému mělo věnovat mnohem víc lidí než dnes.

Snižování rizik biologické katastrofy je hodnotné z hlediska mnoha různých pohledů na svět

Vzhledem k tomu, že naší prioritou jsou světové problémy, které by mohly mít významný dopad na budoucí generace, nejvíc nám záleží na práci na snižování nejzávažnějších biologických hrozeb – zejména těch, které by mohly způsobit vyhynutí lidstva nebo rozvrátit civilizaci.

Biologická bezpečnost a snižování rizika katastrofy ale představují oblasti s velkým dopadem pro lidi s různými světonázory, a to z těchto důvodů:

Biologická katastrofa by ohrozila i krátkodobé zájmy. Jak ukázal covid-19, rozsáhlé pandemie mohou vést k mimořádným nákladům pro lidi dnes. Ještě virulentnější nebo smrtnější choroby by způsobily ještě větší počet úmrtí a víc utrpení.
Opatření zmírňující největší biologická rizika umožní zároveň předcházet i běžnějším onemocněním. Díky monitoringu onemocnění lze odhalit velká i malá ohniska, aktivity proti šíření nákaz umožňují zastavit závažnější i méně závažné záměrné zneužití, lepší osobní ochranné vybavení umožňuje předejít nejrůznějším infekcím atd.

Biologická bezpečnost se také značně překrývá s dalšími světovými problematikami, jako je třeba světové zdraví (např. Agenda celosvětové zdravotní bezpečnosti (GHSA)), velkochovy (např. iniciativy One Health) nebo AI.

Pro snížení těchto rizik můžeme podniknout jednoznačné kroky

Biologická bezpečnost a připravenost na pandemie jsou multidisciplinární oblasti. K efektivnímu řešení těchto hrozeb je zapotřebí celá řada aktivit včetně těchto:

Badatelé v oblasti techniky a biologie by měli zkoumat a vyvíjet prostředky na potlačování nákaz
Podnikatelé a praktičtí odborníci v odvětví by tyto prostředky měli rozvíjet a zavádět
Výzkumníci v oblasti strategií a forecasteři by měli vytvořit plány
Politici by měli schvalovat a zavádět opatření pro snížení biologických hrozeb

Konkrétně můžete:

V oblasti řízení státu, akademické sféře, průmyslu nebo mezinárodních organizacích usilovat o tyto cíle: Lepší řízení výzkumu zisku funkce, který zahrnuje práci s možnými pandemickými patogeny, lepší řízení komerční syntézy DNA a dalšího výzkumu a odvětví, která mohou napomoci k vytvoření zvlášť nebezpečných umělých patogenů (nebo rozšířit přístup k nim).
Posilovat mezinárodní závazky, že státy nebudou vyvíjet nebo používat biologické zbraně. Příkladem je Úmluva o zákazu biologických zbraní.
Pracovat na vývoji nových technologií, které mohou zmírňovat nebo identifikovat pandemie a efekty biologických zbraní. Např.:
- Širokospektrální testování, léky a vakcíny – a jak je vyvíjet, vyrábět a šířit v krizové situaci
- Metody detekce – např. monitorování odpadních vod – které umožní identifikovat nová nebezpečná ohniska
- Jiné než farmaceutické prostředky, např. lepší osobní ochranné vybavení
- Další způsoby, jak zabránit přenosu vysoce rizikových onemocnění, jako např. dezinfekce dalekým ultrafialovým zářením far-UVC
Pracovat na zavádění a propagaci výše uvedených technologií, aby byla společnost chráněná a motivace k vyvolání pandemie se snižovaly
Pracovat na zlepšení informační bezpečnosti, aby byl chráněný biologický výzkum, který by ve špatných rukou mohl být nebezpečný
Věnovat se zkoumání, zda pokroky v AI biologická rizika nezhorší, a hledat možná řešení tohoto problému
Další informace o prioritách biologické bezpečnosti najdete v našem článku o tom, jak podle odborníků nejlépe zvládnout příští pandemii.

Širší oblast biologické bezpečnosti a připravenosti na pandemie ke snížení rizik katastrofy významně přispívá. Mnohé dobré způsoby přípravy na pravděpodobnější, méně závažné nákazy sníží také ta nejhorší rizika.

Když například vyvineme širokospektrální vakcíny a léky na prevenci a léčbu široké škály možných pandemických patogenů, bude to všeobecně přínosné pro veřejné zdraví i biologickou bezpečnost. Zároveň to ale také nejspíš sníží pravděpodobnost nejhorších možných scénářů, které jsme uváděli – bioteroristický útok, který má způsobit katastrofu, není ve světě připraveném chránit se před nejpravděpodobnějšími nákazami tak snadný. A pokud stát nebo jiný aktér uvažující o výrobě takové zbraně ví, že svět je proti ní velmi pravděpodobně chráněný, má ještě menší důvod to vůbec zkoušet.

Podobně to platí pro lepší ochranné vybavení, určité formy monitorování nemocí a dezinfekci vzduchu ve vnitřních prostorách.

Pokud se ale chcete věnovat prevenci těch nejhorších scénářů, v oblasti biologické bezpečnosti a prevence pandemií existují aktivity, na které je lepší se zaměřit spíše než na jiné.

Podle některých odborníků v oboru, například biologa Kevina Esvelta z MIT, přispívá k nejlepším opatřením ke snižování rizika člověkem způsobených pandemií spíše fyzika a technika než biologie.

Důvodem je, že každé biologické protiopatření, jako třeba očkování, nejspíš půjde biologickými prostředky obejít – jako se třeba viry mohou vyvíjet, aby imunitu získanou očkováním překonaly.

Schopnost nákazy překonat fyzická protiopatření ale může být omezená. Nejspíš například nelze vytvořit virus, který by dokázal proniknout dostatečně zabezpečeným osobním ochranným vybavením nebo přežít far-UVC záření. Pokud to skutečně platí, nejsilnější ochranou proti největším pandemickým hrozbám by mohla být opatření tohoto typu.

Další články v příručce:

Poznámky

Česky vydalo Argo v 2022 jako Nad propastí: Existenční riziko a budoucnost lidstva↩